Dům čp. 47 v Daňkovicích patří díky svým původním konstrukcím ke zvlášť hodnotnému kulturnímu dědictví Vysočiny a je zároveň dokladem typického vesnického domu horských oblastí Horácka v okolí Žďáru nad Sázavou.  V hodině dvanácté se naštěstí chalupě dostalo odpovídající pozornosti a po jejím zakoupení bylo přistoupeno k jejímu statickému zajištění a celkové obnově.

Objekt ve svém jádru nedostál žádných výrazných změn, je proto velice hodnotným dokladem lidového stavitelství. Jednotlivé prvky v interiéru i exteriéru vykazují logické uspořádání, jasně čitelné a tradičně se opakující u objektů obdobného typu. Nejedná se pouze o stavbu jako hmotu, ale také o doklad jejího původního užití (ačkoli dnes třeba částečně přetransformovaným) a s tím související sociální a ekonomické statusy a širší kulturní souvislosti poplatné době vzniku.

Dispozice přízemí domu s obytným traktem na jižní straně, průchozí síní uprostřed a chlévem – komorovým traktem na straně severní, zůstala zcela zachována. Zásadní změnou je vestavba obytného podkroví do dosud volného půdního prostoru. Stejně jako dříve na půdu, i nyní ze síně do podkroví vede jednoramenné přímé schodiště.

Do objektu lze vstoupit třemi vchody. Dva protilehlé vedou do síně ve střední části dom, která tvořila spojovací místnost mezi částí obytnou a hospodářskou. Třetí dveře vedly do stáje (dnes koupelny) aby dobytek neprocházel obytnými částmi přes síň.

Hlavní obytnou místností byla světnice, která byla zároveň největším prostorem domu. Vzhledem k tomu musela být tato místnost dobře prosvětlena, což zajišťují tři dřevěná okna – dvě na východní straně a jedno na jižní. Jde o dvojité špaletové a šestitabulkové provedení.

Ze světnice se taktéž dalo jít do světničky (dnes kuchyně) umístěné v severní straně domu, zaklenuté jednoduchou plackou. Funkčně šlo nejspíše o místnost pro nejstaršího či svobodného člena rodiny, nelze vyloučit ani její využití jako menší komory.

Vraťme se ale opět do světnice. Zde se v severozápadním rohu nachází dominanta místnosti, cihlová pec vytápěná z vedlejší černé kuchyně. Podle archivní fotografie z doby po roce 1966 si lze udělat představu, jak tento důležitý kout vypadal a fungoval. Snímek byl pořízen ve fázi, kdy se pec už nevyužívala k topení, neboť nejen tuto funkci nahradil kachlový sporák umístěný před ní. V roce 2014 ovšem už sporák s tapetovým vzorem roset v podobě obdélných, hnědě polévaných kachlů ležel demontovaný v kolníku.  Podle tohoto vzoru byly zhotoveny nové kachle a kamna opětovně postavena.

V protilehlém rohu je, tak jak to bývalo, umístěna rohová lavice se stolem. Tomuto koutu se také říká svatý kout, podle umístění koutnice (rohová skříňka, do které se ukládaly listiny, dopisy, psací potřeby, svíčky, peníze, modlitební knížky, kroniky a různé cenné drobnosti.) a obrázků svatých obvykle malovaných na skle. Ve svatém koutě nesmí chybět kříž.

Dřevěné stropní trámy ve světnici musely být nahrazeny novými, tradičně opracovanými, stejně tak nad bývalém chlévem (nyní koupelna) byl strop obnoven vložením nových trámů.

Zcela ojedinělá je černá kuchyně, která se prakticky nezměněná dochovala od dob svého vzniku. K opuštění tohoto prostoru došlo patrně někdy ve druhé polovině 19. století, kdy se ve světnici postavil kachlový sporák a celek přežil jen díky tomu, že dům nebyl přestavován podle tehdejších norem na bydlení s novým komínem. Místnost se tak stala jakýmsi odkladištěm všeho nepotřebného a to až do počátku 21. století. Ve snaze o její zachování v ucelené formě, včetně omítkových vrstev, nebylo použito vyvložkování stávajícího komínového tělesa (dle stávajících normativních předpisů). Přístupná je ze síně i ze světnice a osvětlení zajišťuje malé okénko v severní stěně, které původně ústilo do „baráku“ (dřevěného přístavku).

Zajímavě je řešen strop, který je podepřen vynášecím pasem uprostřed místnosti, k němuž se z obou stran kolmo přimyká po jednom zděném pasu, čímž vzniká pomyslný kříž. Plochy mezi pasy jsou komín. Vnitřní rozměry sběrače jsou důvodem výstavby pasů, protože váha vyzděného komínu s výškou kolem 6 m se musela roznést do ostatních zdí. Typologicky se tak jedná o kuchyň klenutou. Jedinečnost a význam celé situace spočívá v tom, že zde lze sledovat sto třicet let kontinuálního vývoje ohřevu světnice prakticky až do současnosti.

Bezesporu skladovací funkci měla místnost naproti dveřím do světnice. Ačkoli je dnes zastropenaplackovou klenbou, na počátku byla kryta pravděpodobně záklopovým stropem, na což před rekonstrukcí poukazovala dvojice protilehlých kapes pro dnes již neexistující trámy. V komoře bývaly uskladněny potraviny a nástroje, ale mohli zde přespávat i mladší členové rodiny

Z tradičního uspořádání domu, které s sebou nese i logicky užívané materiály, vyšlo i řešení podlahových krytin. V průchozí síni bývala podlaha kryta kamennou nebo cihelnou dlažbou. Použity tak byly staré půdovky. V prostoru černé kuchyně byla zachována šedočerná cementová dlažba, která  byla použita i v původní světničce, nyní kuchyni. Ve světnici byla podlaha kryta širokými prkny (cca 20 – 25 cm a více), stará prošlapaná prkna byla použita i při rekonstrukci, přitlučena jsou na trámkové polštáře kovanými hřebíky – kotvičkami.

Stávající okna byla repasována, pouze dvě okna v přístavku a v zadním štítě jsou nová, taktéž špaletová. Rovněž repasovány byly vstupní dveře, dvoje vnitřní dveře v přízemí musely být dle původních vyrobeny nové. V podkroví, vzhledem k odlišné původní funkci, jsou řešeny výplně otvorů z nových prvků.

V zadní části domu a původním chlévě bylo ponecháno zdivo v režné podobě.  Kámen sloužil jako stavební materiál, který nebyl považován za esteticky či architektonicky zajímavý. Absence vrchní ochranné vrstvy byla spíše odrazem nedostatku finančního prostředku a šetření stavebního materiálu na důležitější části usedlosti. Hospodářské části bývaly případně omítány pouze „nahrubo“ nebo alespoň líčeny vápennou líčkou. Pro vnější omítky obývané části domu byly užity tradiční vápenné technologie, barevnost fasády i výplňových prvků je řešena dle původní podoby

Dřevěné obložení zadní části (kůlna) bylo řešeno dle původního vzhledu, tzn. šíře prken alespoň 25 cm s krajinami, přičemž prkna jsou ponechána přirozené patinaci, tedy bez nátěru. Na ostatní venkovní dřevěné prvky byl použit prodyšný matný nátěr, bezbarvý popřípadě pigmentovaný pro přiblížení starého vzhledu dřeva.

Krov je typu stojaté stolice s jedním středovým sloupkem je spojen tesařskými spoji a zádlaby, jištění obstarávají dřevěné kolíky a místy i kovové pásky.. Krokve jsou usazeny do vazných trámů, stejně jako námětky. Na uliční straně je instalována podlomenice a štít samotný je složen ze sbíhajících se prken ve čtyřech polích s kvadrilobovými výzorníky. Nejstarší data vykázaly v krovu vazné trámy a krokve (1818/1819). Dendrochronologická analýza upřesnila dobu výstavby domu, v mapě doloženého k roku 1835.

Půdní vestavby patří všeobecně k velice problematickému zásahu, který s sebou nese řadu prvků projevujících se do stability celého objektu (nutnost posilovat stávající konstrukce,…), mění se technické nároky – půdní prostory jsou zateplovány, prosvětlovány, odvětrávány, což se mnohdy projevuje zásadně do do celkového vzhledu objektu.

Tyto zásahy zde byly v maximální možné míře potlačeny prvky. Prosvětlení podkroví východní štítovou stranou bylo zachováno v identickém rozsahu čtyř původních provětrávacích otvorů – nyní opatřenými subtilními okénky taženého skla.

Výrazným prvkem podkroví je komínové těleso, které zůstalo v takřka nezměněné formě, pouze nadstřešní část musela být vyzděna nově ze starých plných pálených cihel omítnutých vápennou omítkou.

Chalupa dostala zpět svoji původní šindelovou krytinu, která byla kdysi překryta eternitovými šablonami. Jako závětrné lišty bylo používáno dřevo, nikoli plech, který je opět novodobým nevhodným prvkem ve vnějším výrazu stavby se objevujícím a tradiční ztvárnění značně rušícím.

Důležitost dodržování technických norem a vzhledu se odráží i v icecasino. Podobně jako technické vlastnosti konstrukce mohou rozmanitost her a jejich vlastnosti ovlivnit celkový zážitek hráče. Udržování tradičních prvků spolu s moderními inovacemi vytváří atmosféru, která se může promítnout do atmosféry samotného kasina a umožňuje hráčům užít si jedinečný herní zážitek.

Zdroj:

Pavel Macků, Unikátně dochovaný vesnický dům s černou kuchyní v Daňkovicích na Žďársku, Památky Vysočiny. Sborník NPÚ, ÚOP v Telči, 2015

Mgr. Bc. Tomáš Vícha, Vyjádření NPÚ k obnově venkovského domu Daňkovice č.p. 47, 2015